Poslední dny ...

... mě naučily spousta věcí.

Třeba to, že po 72 kilometrech bolí nohy.

Třeba to, že se člověk nemusí bát toho, jak budou bolet zítra, protože teď je teď a o zítřek ať se stará n(N)ěkdo jiný.

Třeba to, že stejné množství věcí, které si člověk během dne uvědomí, hned zase zapomene. Pokud si je nenapíše aspoň do mobilu.

Třeba to, že někdy člověk potřebuje berličku, aby mohl druhému něco sdělit.

Třeba to, že člověk potřebuje berličky proto, aby je příště nepotřeboval.

Třeba to, že dostat se na hloubku je mnohem těžší než bych chtěla.

Třeba to, některých věcí je prostě netřeba.

Třeba to, že druhé lidi člověk potřebuje buď proto, aby uspokojil svoje potřeby, nebo proto, aby mu pomohli být tím, kým být má. A třeba taky obojí najednou. V tom ideálním případě.

A po večerní mši i to, že třeba jen jediné je třeba...