10. Návštěvy
Jestli mě Indie něco naučila, je to radost nelpět na škatulkách. Moje paměť zřejmě nezná čísla nad 10. Od desátého dne proto budu psát už jen o tématech, ne dnech.
Prasad. Třicetiletý velmi netypický Ind. Hinduista. Rodiče na něj dlouho tlačili, aby se konečně usadil a oženil. Podmínkou byla dívka ze stejné kasty a poměrů. I na ni už rezignovali. Hlavně se prosím tě, už ožeň, to je jedno s kým. Nezná se, že by jejich přání chtěl splnit v nejbližší době. Dobrá práce, spousta plánů, hlavně vydělat dobré peníze a dobře je utratit. I přes bohémskost jeho života (i možná právě proto) je nám s ním fajn. Slibuji ostatním, že Prasad jim zodpoví veškeré všetečné otázky o životě v Indii. Ptáme se na vztahy. Ano, v Indii je běžné předem domluvené manželství. Často se vidí jen pár dní před svatbou. Zrovna včera jsem v televizi sledovala krátkou reportáž o páru, který se vzal proti souhlasu rodičů. Domů je doprovázela policie. Měli strach z pomsty rodiny. Pro nás nepochopitelné. Na druhou stranu. Nechce většina rodičů pro své děti to nejlepší? A neví oni opravdu líp, co je pro život ve dvou skutečně potřeba? Nevěřím tomu, že by svým dětem vybrali nějakého tupce, alkoholika, jak by řekl Jára Cimrman prostě nějakého debila nebo blbečka.
Siju. V roce 2006 byl ještě řeholním bratrem. Sliby neobnovil, od salesiánů odešel. Teď pracuje v Hewlett Packard. Protože komunikuje s Amerikou, pracuje pouze na noční směny. Má radost z dobře placené práce a nezávislého života. Bere nás do indické ZOO. Hodinová projížďka autobusem po místní „safari“. Vidíme medvědy, lvi, bílého tygra i jeleny. Hladíme si (samzřejmě za úplatek) slůňátko.
Sajini. Bývalá řeholní sestra. Po 14 letech z kongregace odešla a začala se starat o svoji stárnoucí maminku. Už přes 9 let pracuje u salesiánů, stará se o účetnictví. Dodnes se nenaučila psát a číst v místním jazyce kannada, umí pouze běžnou denní komunikaci.
Sheeba. Patří do tzv. sekulárního institutu, je něco jako řeholní sestra ve světě. Žije v malinkém domečku společně s dalšími spolusestrami. Tři z nich pracují u salesiánů, čtvrtá jako učitelka ve škole. Je skvělá jako vždycky, pohodová, s nadhledem nad sebou i životem. Mám radost z toho, že se líbí i mým spolucestujícím. I pro mě byla vzorem, jak jednat s dětmi – laskavě i důsledně zároveň.
Čerpám z indické pohostinnosti. Kamarád mého kamaráda je i můj kamarád. Je inspirativní cítit se tu i po třech letech hezky. Jak říkal Werich, doma je tam, kde si můžu odložit svůj klobouk. Překvapivě se mi to tu stále daří. Asi diky mistnim lidem.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.