Bulharsko pro inspiraci ducha i duše...

Tak mám dilema. Nevím, kam tento článek zařadit.
Dobrovolnictví, Bulharsko, Romové... Nic takového tam nemám.

Co "pro inspiraci ducha i duše"?  Jsem právě v Bulharsku, u salesiánů v Kazanlaku, a už teď - po jediném dni - se cítím natolik inspirovaná, že bych vám podobné povzbuzení taky přála.

Právě jsem se vrátila z romské machaly. Myslela jsem, že se tam jdu jenom podívat - a nakonec jsem celé dvě hodiny učila malá romčata, jedno po druhém, hrát na kytaru. Za tu dobu jsem se naučila asi 30 bulharských slovíček, byla jsem nucena zpívat bulharské písničky (které jsem v azbuce jen horkotěžko přečetla) a navíc jsem si k nim musela vymýšlet svoje akordy, protože Bulhaři píší akordy jako zkratky do, re, mi, fa... (saomzřejmě k tomu ještě v azbuce :) ).

Čeští salesiáni mají hlavní své dílo v Kazanlaku (40tis. město úplně ve středu Bulharska). Před několika měsíci se tři salesiáni přestěhovali do Staré Zagory (120tis. obyvatel, asi 40 km od Kazanlaku).  Viděli neutěšenou situaci místních Romů, a tak se vrhají do pomoci jim.

Romů žije ve Staré Zagoře 20 000. Celá 1/6 obyvatel ve městě! Představte si to u nás... Mají tu svoji čtvrť (v bulharštině se jí říká machala). Je to ÚPLNĚ jiný svět než o další kilometr vedle.

Salesiáni mají v romské machale dvě místnosti, ve kterých doučují děti a snaží se je něco naučit (kytaru apod.). Dnes jsem si uvědomila, že na tom, že Romové pocházejí z Indie, opravdu něco asi bude... Připadala jsem si tu jako doma. Takhle si to nějak představuji v tom v 19. století, když Don Bosco chodil po ulicích, zdravil se tam s kluky, kteří tam lelkovali, a zval je do své oratoře, kde měli zábavu, vzdělání i Boha. Stejné pocity jsem měla i během celého roku v Indii.

Nepíšu to jenom proto, abych nalákala některé z vás, abyste sem přijeli třeba jako dobrovolníci (i když každá ruka je tu více než potřebná!!!).Třeba se někteří z vás, co to čtete, taky snažíte dělat něco pro děti a mladé lidi, kteří pomoc potřebují. A tak to berte jako třeba malé povzbuzení, že i v dalekém Bulharsku jsou lidé (a Češi k tomu), kteří pro děti, "divoké, nenapravitelné a romské k tomu" dělají naplno vše, co můžou. I když nemusí.

Vpravo v menu jsem do fotogalerie dala pár fotek. Řeknou víc než slova.