Sedm dnešních skutků milosrdenství...

Nedávno jsem listovala sborníkem "Máš před sebou všechny mé cesty", kterou dostal Tomáš Halík ke svým šedesátým narozeninám. Moc se mi tam líbil dopis od Joachima Wankeho, teologa a biskupa diecéze Erfurt. Ještě kdyby člověk uměl alespoň promile z toho krásného, co čte, umět převést taky v realitu... :)

Tak tady to je, doufám, že se vám to taky bude líbit: 

"Před pár lety se Durynsku (bývalé DDR) rozhodlo vytvořit Sedm skutků dnešního milosrdenství. Vše bylo v rámci příprav na Rok Alžběty. Pracovníci charity se ptali lidí, kteří se nacházeli v tíživé životní situaci. Otázka zněla: „Který skutek milosrdenství je z vašeho pohledu dnes obzvláště důležitý? Dostalo se mi zajímavých odpovědí, které vedly k přemýšlení. Odpovědi se pak promítly do formulace sedmi skutků milosrdenství pro Durynsko dnes. Jsou společným dílem – a to činí obzvláště drahocennými a přesvědčivými.

Tady jsou: 

To, co dělá naši společnost často studenou a nemilosrdnou, je skutečnost, že jsou v ní lidé vytlačováni na okraj: nezaměstnaní, nenarození, psychicky nemocní, cizinci atd. Velice aktuální je v této souvislosti vysílat jakýmkoli způsobem signál sounáležitosti: „Nestojíš mimo!“, Patříš k nám!“ – např. k naší farnosti. 

2. Naslouchám ti
Často slyšená a vyjadřovaná prosba zní: „Měj na mě trochu času!“, „Jsem tak sám!“, „Nikdo mi nenaslouchá!“. Hektické tempo současného života, ekonomizace péče a sociálních služeb nutí k co nejrychlejšímu a nejúčinnějšímu jednání. Často chybí – proti vůli pomáhajícího – čas jednoduše naslouchat druhému. Mít čas, moci naslouchat – skutek milosrdenství, který je paradoxně v době technicky dokonalé, vysoce moderní komunikace naléhavější než dříve!  

3. Mluvím o tobě dobře
Každý z nás to již zažil: Při rozhovoru, setkání, na poradě se najdou lidé, kteří vidí nejprve to dobré a pozitivní na druhém člověku, na určité věci či úkolu. Samozřejmě že občas je třeba poukázat na chyby, kritizovat a podat zprávu o problémech. Co dnes však často chybí, je ocenění druhého, příznivé smýšlení o něm i o jeho záležitostech a úcta k jeho osobě. Mluvit dobře o druhém – nemohli by být i kritici církve občas milosrdnější? 

4. Půjdu kousek s tebou
Mnohým nepomůže jen dobrá rada. V dnešním složitém světě je potřeba pomoc na začátku, doprovod při prvních krocích, do doby, než druhý získá odvahu a sílu pokračovat dál sám. Signál milosrdenství zní: „Zvládneš to! Pojď, pomůžu ti začít!“. Nejde tu však pouze o pomoc v sociální oblasti. Jde o lidi, kteří si třeba přejí hledat Boha. Potřebují někoho, kdo by si s nimi povídal a odpověděl na jejich otázky, šel s nimi kousek po cestě víry. Někoho, kdo jim pomůže najít po dlouhé nepřítomnosti cestu zpět do společenství, bez trestu a pocitu viny. 

Ani v budoucnu nezavládne na zemi dokonalá spravedlnost. Je třeba poskytovat pomoc těm, kteří si nemohou pomoci sami. Dělení peněz a darů, možností a šancí zůstane nutností i ve světě dokonalé sociální péče. Díky rostoucí společenské anonymitě získává novou váhu i staré úsloví: „Sdílená bolest je poloviční, sdílené štěstí je dvojnásobné!“ 

Moje zkušenost je následující:  Je lepší navštívit druhého v jeho domě než čekat, až přijde ke mně. Návštěvou vzniká pocit pospolitosti. Návštěva znamená potkat druhého tam, kde se cítí silný a v bezpečí. Kultura návštěv v našich farních společenstvích je velmi vysoká, nenechme ji upadnout! Jděme i za těmi, kteří k nám nenáleží. Náleží Bohu, to by nám mělo stačit. – A nakonec:

Kdo se modlí za druhé, vidí je novýma očima. Vnímá je jinak. I lidé, kteří nejsou křesťany, jsou rádi, když se za ně někdo modlí. Místo ve městě nebo na vesnici, kde jsou pravidelně do modliteb zahrnováni všichni obyvatelé daného místa, živí i zemřelí – to je opravdové požehnání. Matky, otcové, řekněte svým dětem a vnukům: Modlím se za tebe! Modlitba má velkou sílu především tam, kde jsou vztahy vyhrocené a křehké a kde již nepomáhají slova. Boží milosrdenství je větší než naše bezradnost a zármutek. 

Joachim Wanke, teolog, biskup diecéze Erfurt, bývalý profesor pastorální teologie
Ze sborníku k 60. narozeninám Tomáše Halíka
„Máš před sebou všechny mé cesty“, 2008