Dvojí život

Uveďte kritéria úspěšnosti projektu. Zoufale sedím nad projektem. "Veri," volám na svoji kolegyni, "prosím Tě, jak se měří, že se někdo stal na konci Inline chaloupky více věřící než na začátku?" Odpovědí je mi vtipná poznámka o množství odmodlených růženců. Žádostí o podporu různých projektů jsem již napsala spousta. Ale nikdy ne pro nadaci, jejímž hlavním cílem je evangelizace.

Moc dobře vím, že když napíšu do státního projektu "večerní modlitba", hodí mi to na hlavu. A tak zavřu alespoň jedno oko a píšu osobnostní růst.  Neděláme misijní animaci, ale rozvojovou osvětu. Doprovázíme mladé lidi při nabývání nových kompetencí, ale zásadně pro ně neorganizujeme duchovní obnovy. To všechno už moc dobře vím. A teď už vím i to, že když mám volnou ruku psát skutečně to, o co nám jde, najednou to nějak nejde... Skutečně musíme mít dvě tváře?

Včera jsem se s kámoškou dívala na Dvojí život Veroniky. Dvě dívky, 1000 km od sebe vzdálené, cítí zvláštní pouto mezi sebou, ač se neznají. Někde mají své druhé já.  Kolik já má "normální" křesťan?

Ruku na srdce. Možná to není až tak podstatné. Jen pevně doufám, že až se budu zodpovídat za svůj život, obstojí moje první, druhé, třetí i čtvrté já...